Pokud budou existovat ideologie (i náboženství je ideologie), války prostě budou.

Poučení z historie, ať to tak na první pohled nevypadá, skutečně existuje - vyhlazovací válka se vždy obrátí proti původci spojenectvím ostatních a vždy vzniká jakýsi vnitřní odpor, jehož síla a jakási linie není určitá. Jedno mladší náboženství aplikuje způsob páté kolony nebo infiltrace a víme, jak je těžké, nebo spíše nemožné proti tomu bojovat. Dnešní mocnosti pokračují ve válkách změnou strategie právě z neblahých historických zkušeností a to způsobem ekonomickým - viz např. Německo. Pokud je nutná vojenská síla, pak na eliminaci zdrojů a protivníkovy vojenské síly. Očekávat se dají občanské války, až např. míra islamizace nebo migrace vinou politického selhání už nebude zvladatelná a nezapomínat na vyčkávající Rusko, které se "přihlásí", až bude pro něj situace příznivá. Z pohledu filosofického (to se Vám líbit nebude) je válka očistou lidstva a každý člověk zažívá boj (musí), třeba i Vy na pavlači (měřítko není důležité).

Marcelo, asi Vás trápí, zda člověk přežije jako biologický druh. Podle týmu neurologů a patologů s Františkem Koukolíkem v čele je člověk postaven k sebedestrukci. Kladu si otázku, zda přijetím ideálů Ježíše Krista by tato destrukce mohla být pozastavena.

Ale v tomto případě nám hrozí zase život v ráji. Jaká to povznášející perspektiva

Přání po životě v míru s vámi jistě sdílí naprostá většina lidí. Bohužel mnoho lidí nedokáže nastolit mír ve vlastní rodině, mezi sousedy, na pracovišti. Nedivme se, že i politici s tím mají potíže.

Válka je zdravím státu. Čím větší stát, tím větší chuť, vládnoucí kasty, válčit.

Máte dobré srdce. Děkuji za blog

Velmi správný je zaprvé názor autorky, že "někdo nám zatím neznámý" má s Evropou jiné plány a za nějakých 10 let je určitě uvidíme a to naplno (například podle vzoru, jaký se v současné době in natura odehrává třeba na jihu Itálie). A zadruhé je naší (tedy obyvatel ČR) velkou chybou, že dosud nedržíme spolu. A to zejména prostřednictvím po krku si jdoucích politických stran, které se navzájem proti sobě s nesmírným potěšením štvou. Autorce i přes její vlastní nejistotu náleží karma