Co vše víme o školce, kterou naše dítě navštěvuje? Má tam zajištěnou dostatečnou péči? Dostávají se k nám pravdivé informace, nebo jen ty, které chce vedení?
Není to tak dávno, co můj syn navštěvoval školku. Vzpomínám si na to, že jsem hledala školku co nejblíže našeho bydliště, a také jsem vybírala dle referencí. Musím říci, že má zkušenost byla dobrá. Ne ovšem zkušenost p. Marcely, co by pečovatelky v jedné z nich. O té vám zde něco málo povím. Chci poukázat na fenomén "soukromá školka", kterou si v dnešní době může otevřít téměř kdokoliv. Většinou to jsou ovšem bohužel lidé bez potřebného "citu" k dětem, bez zkušeností, a toho správného hnacího motoru, který školka, a práce s dětmi potřebuje.
Do soukromé školky p. Marcela nastoupila jako pečovatelka o děti cca před půl rokem. Z počátku byla nadšená. Práce s dětmi byl její velký sen, který se jí splnil. Radostné dny prožité s dětmi, ovšem za nějaký čas vystřídaly obavy o chod školky. Postupně chodila s informacemi, že ve školce není uklízečka, žádná pomocná síla na úklid, čili musela uklízet sama. Do toho vyřizovala administrativu, přebírala balíky apod. Začala zkrátka přicházet o potřebný čas, který chtěla věnovat dětem. Problém byl i v kapacitě dětí. Nad určitý rámec, tam měla mít p.majitelka posilu, ale bylo jí řečeno: "To zvládneš". Ovšem při takovém počtu dětí se toto vše zvládat nedá. Navíc, pokud je sestava dětí heterogenní. Když to p.majitelce oznámila, dostalo se ji odpovědi, že to opět zvládne, nebo že by potřebovala p. Marcelu naklonovat. Pomoc byla pouze o prázdninách, a to v podobě 17-ti leté studentky, která taktéž nechápala, že je tam na vše sama.
,, Pokud se sejde více dětí, a jste na ně sama - z toho mají 3 děti adaptační období, je těžké děti naučit něco nového. Četla jsem pohádky, lezla po zemi, dělala kočičku, pejska, aby jsem je rozesmála. Poté se dvě děti rozbrečí, že chtějí maminku, a už to jede. Hyperaktivní Honzík začne běhat u stolu, následně po něm lézt. Je třeba zasáhnout, aby se něco nestalo. Z náruče odložíte holčičku, která pláče celý den, a nesmíte to říci rodičům. Doslova mi bylo řečeno, nic neříkat, jinak příjdeme o peníze. Kolikrát jsem i já uronila tajně slzu. Vymýšlela jsem s dětmi různé programy, plánovala výlety. Někdy to bylo těžší, jelikož děti neměli například ani vodovky. Opět jsem přišla s prosbou o ně, ale vždy to vždy bylo bráno jako obtěžování. Do toho telefony. Ať zařídím tohle, a tohle... V tu chvíli jsem si připadala, jako bych potřebovala 8 očí a 4 páry rukou. Nátlak na mou psychiku byl někdy opravdu silný. Lhostejnost k mé snaze, však byla stálá. Přes veškerá má přání, ať změní takto napjatou situaci, mě nevnímala, a začala mě arogantně urážet a sekýrovat. Jak to, že jsi nevyluxovala, neuklidila hračky, apod. Paní uklízečku tam má od 1.9, a tu jsem musela sehnat já, bylo jí to jedno. Nemusela platit někoho, koho má běžně každá školka", dodává p. Marcela.
Dalším problémem, který p. Marcelu trápil, byla hygiena v této školce. Jedna velká plena, do které smrkaly všechny děti. Bylo doporučeno šetřit ubrousky. Dva malé ručníky pro všechny děti. Cca 5 bryndáčků. Splachovat záchod bylo doporučeno opět kvůli šetření jednou, a to na konci směny. Tudíž nepříjemný zápach z wc. Děti spinkali každý den pod jinou dekou. Neměli své značky na peřinkách. Chodili do postýlek i bez pyžamek, prý to nevadí. Povlečení prané 1x za měsíc apod.
,, Umím se vžít do dětského světa, ale p. majitelka je lhostejná vůči dětem i rodičům. Její přetvářky, a komunikace s rodiči byla jen pro peníze, aby se před nimi ukázala v nejlepším světle. Ve skutečnosti je pomlouvala, a řešila jejich životy, a to mě nezajímalo. Nechtěla jsem už pokračovat v jejich intrikách. Slušně jsem ji oznámila, že už nebudu uklízet, a dělat činnosti které nejsem povinna dělat. Odpověď: ,,Když se Ti to nelíbí. Stejně nepracuješ s dětma." Toto už mě nadzvedlo ze židle. Děti napětí vycítí. Potřebují být v klidném, a ničím nerušeném prostředí. Už nebyla ta správná atmosféra. Některé maminky mi popřály, ať najdu lepší školku, a odešli."
Paní Marcela se rozmluvila i o dalších věcech.
,, Pokud si děti chtěli přidat, bylo mi řečeno, že ne, každé dítě má své normy. Jídelníčky kolikrát ani neseděly. Pokud měli moučník, často jsem ho ani neviděla. Krabicové mléko za které maminky platí, si vozila přede mnou domů. Kolikrát jsem ani nevěděla, který kdo má zubní kartáček. Značky pomíchané. O nic se nestarala. Vše jsem se musela snažit organizovat. Nechala jsem dětem ušít pytlíky, aby měli v šatně do čeho dát své věci. Když jsem přebírala děti z jiné směny, stalo se mi, že jsem v ručičce holčičky našla malého šneka. Kousek sklíčka v puse, knoflíčky z peřinek, a když jsem to oznámila, tak mě osočila, že jsem moc citlivá a vysmála se. Já byla zvyklá si děti zkontrolovat, aby se třeba neudusili při spaní."
P. Marcela jak už to chodí, se ozvala, a dostala výpověď. Navíc ji nebyly proplacena celá výplata, na kterou byla s paní vedoucí domluvena. 8tisíc za měsíc dobře odvedené práce? Neberte to. Je to výsměch. Ano. Lehce se dá zneužít nejen lidská dobrota, ale i dotace z pracovního úřadu (unie), že, paní "ředitelko"? Na toto téma zase příště.
Svým článkem chci poukázat hlavně na to, jak v některých případech se může zdát být vše v pořádku, ale ve skutečnosti je to pouze přetvářka. Divadlo na rodiče. Buďte opatrné, komu své milované dětičky svěřujete. Jsou to malé dušičky, které se neumí bránit, často to jsou ještě batolata, která vám neřeknou, že pro vás plakali celý den. A pokud dostane paní učitelka zákaz, neřekne vám to mnohdy ani ona sama ...
MM.
